Báječný svět

elektronického podpisu

Jiří Peterka, 2022

Co aplikace umí

9  Není digitální kontinuita jako digitální kontinuita


Otázka „do kdy lze ověřit platnost“ nemá jednu odpověď, protože to nezávisí pouze na samotném dokumentu a jeho podpisech či pečetích, ale i na tom, kdo a jak platnost ověřuje (jaký validátor, případně s jakým nastavením).

9.1  Možné přístupy k ověřování

Kdo ověřuje Za jakých podmínek
AnEP defaultně podle technických standardů, bez jakýchkoli ústupků — ale dle volby uživatele i se zapnutými ústupky, s uživateli dodanými CRL seznamy a důvěryhodnými certifikáty, i s explicitně zadaným časem
validátory fungující dle standardů defaultně podle technických standardů, bez jakýchkoli ústupků
CzechPOINT, některé podatelny OVM, služba SecuSign, program Signer a další nástroje a služby s vlastní zásobou revokačních informací, shovívavostí k některým zastaralým kryptografickým algoritmům a formátům (např. SHA-1), ale naopak striktnější v hodnocení časových razítek (podle platnosti jejich certifikátů, bez ohledu na kvalifikovaný status vydavatele v důvěryhodných seznamech).

O třetí variantě mluví aplikace vždy podmíněně („mohly by“): nezná jejich přesné nastavení ani obsah jejich zásob. Kde jde odhadnout, že se dokument ověřit podaří, i do kdy, řekne to.

9.2  Co určuje datum, do kdy lze ověřit platnost

Autentizační prvek (podpis či pečeť) závisí v čase na posledním článku, který ho drží, a lhůtu určuje ten, který povolí nejdřív:

  • Důkaz existence — s platným časovým razítkem smí být podpisový certifikát dávno po expiraci; bez něj končí všechno s jeho expirací.
  • Dostupnost revokačních informací — údaj v dokumentu ani ve vlastním úložišti se neztratí, ten stahovaný ze sítě je dostupný jen dokud ho vydavatel zveřejňuje. To je povinen dělat jen po dobu řádné platnosti toho certifikátu, ke kterému se revokační informace vztahují. Později může, ale nemusí.
  • Uznatelnost stažených revokačních informací — i když je vydavatel stále zveřejňuje, pokud jsou revokační informace vydány až po expiraci certifikátu, podle standardů se dají využít jen v některých specifických případech, ne vždy.
  • Uznatelnost vložených revokačních informací — že informace v souboru zůstanou, ještě neznamená, že půjdou využít: po expiraci certifikátu svého vydavatele se podle standardů již využít nedají.
  • Uznání razítka — podle standardů lze považovat kvalifikované časové razítko za platné do vyřazení vydavatele z důvěryhodných seznamů, což je datum, které nikdo předem nezná; jinak (při přísnějším hodnocení platnosti časových razítek)jeho platnost končí s expirací certifikátu vydavatele razítka.

9.3  Když lhůtu stanovit nelze

Zvláštní a poměrně častý případ: dnešní kladný závěr stojí na revokačním údaji staženém právě teď ze sítě a doba, po kterou se na jeho dostupnost dalo spoléhat, už uplynula. Aplikace pak žádné datum neuvede — v nadpisu zůstane holá otázka a u úkonu stojí „Nejlépe ihned“. Uvnitř bloku je vysvětlení a s ním i datum, kam by ověřitelnost sahala, kdyby údaj dostupný zůstal. Datum se tím neztrácí, jen přestává být slibem. Dalším důvodem pro „Nejlépe ihned“ může být to, že poslední časové razítko je podepsané způsobem, který knihovna DSS již nepovažuje za dostatečně spolehlivý.

9.4  O čem informuje záložka

Záložka „Digitální kontinuita“ má čtyři části: výklad pojmu, přehled možností, které aplikace nabízí, pak bloky po jednotlivých autentizačních prvcích (podpisech či pečetích) a nakonec — má-li dokument prvků víc — pohled na soubor jako celek.

U každého prvku jsou čtyři odpovědi: dokdy platnost ověří AnEP, dokdy ji ověří validátor podle standardů, dokdy CzechPOINT a podatelny, a co a do kdy je třeba udělat. Kde lhůta neexistuje, řekne se i to, a kde je pozdě, řekne se to rovnou.

Obrázek 27 Digitální kontinuita – do kdy a kde je možné ověřit, co lze udělat