Předmluva autora

Elektronický podpis je zajímavým fenoménem naší současnosti. Mnoho lidí jej již používá a ještě více by jej rádo používalo. Stát dokonce v mnoha situacích jeho užití nařizuje a vymáhá, zejména v souvislosti s celkovou elektronizací veřejné správy a jejích agend.

Již méně se ale pamatuje na to, že práce s elektronickými podpisy je přeci jen zásadně jiná, než práce s vlastnoručními podpisy. Může být srovnatelně jednoduchá a může dokonce přinášet mnohonásobně vyšší míru spolehlivosti, než podpisy vlastnoruční. Na druhé straně se opírá o zcela jiné principy, vyžaduje zcela odlišné postupy a může mít také dosti odlišné souvislosti a dopady, než práce s vlastnoručními podpisy na listinných dokumentech.

Znalost těchto principů, postupů i souvislostí a dopadů elektronického podpisu je ale často podceňována. Někdy dokonce i záměrně ignorována, a to aktivním prosazováním představ o tom, že "s elektronickými podpisy je to vlastně stejné, jako s vlastnoručními podpisy". To opravdu není.

Hlavní motivací pro vznik této knihy bylo přispět k tolik potřebné osvětě kolem elektronického podpisu. A to formou srozumitelnou i pro lidi, kteří nejsou a nepotřebují být odborníky v kryptografii ani počítačovými specialisty. Formou, která by je uvedla do báječného světa elektronického podpisu, a současně je neodradila přílišnou složitostí a záplavou detailů. Formou, která by je inspirovala k přemýšlení nad realitou tohoto báječného světa a motivovala k jeho dalšímu poznávání.

Snaha napsat takovouto knihu ale přinesla nejedno velké dilema. Třeba nutnost nahradit celé rozsáhlé a velmi technické pasáže - jako například samotnou podstatu asymetrické kryptografie - něčím, co by bylo stručné, jasné a srozumitelné i tomu, kdo nemá žádné předchozí znalosti. Zde jsem si pomohl přirovnáním k bezpečnostním schránkám se dvěma dvířky, či představou "kafemlýnku", který na požádání "semele" různé ingredience. Laik doufejme pochopí a odborník snad promine.

Nejtěžším úkolem ale bylo zvládnutí obrovské šíře celé problematiky, včetně terminologie a všech souvislostí. Jak popisovat vše postupně, aby to nebylo jen samé odkazování na další a další kapitoly, kde teprve bude vše vysvětleno? Jak neodradit čtenáře hned na začátku celou záplavou detailů a jak mu pomoci, aby se v celé problematice neztratil?

Nakonec jsem zvolil "tříúrovňovou" koncepci: celá problematika elektronického podpisu je v této knize popisována na třech různých úrovních, které se částečně překrývají. Na nejvyšší úrovni (v první kapitole) jsou základní pojmy a souvislosti elektronického podpisu podány jakoby nanečisto, více zjednodušenou a také mnohem kratší formou tak, aby čtenář získal určitý celkový přehled. Aby věděl a tušil, co bude následovat na druhé úrovni (ve druhé, třetí a čtvrté kapitole) při přeci jen detailnějším výkladu a popisu principů elektronického podpisu. Na třetí úrovni (v páté až osmé kapitole) pak jsou řešeny praktické aspekty práce s elektronickým podpisem: příprava počítače (s MS Windows), podepisování PDF dokumentů, podpora elektronických podpisů v kancelářském balíku MS Office a, v neposlední řadě, i "související" oblasti jako je šifrování, přihlašování či zabezpečená komunikace.

Rád bych touto cestou poděkoval všem, kteří mi pomohli s přípravou knihy. Zejména (v abecedním pořadí dle příjmení): Jaroslavu Kučerovi z Krajského soudu v Liberci, Miroslavu Novákovi ze společnosti ARCDATA Praha, Janu Podanému z Okresního soudu v Kladně, Vladimíru Sudzinovi z Ministerstva vnitra ČR, Jaroslavu Tománkovi a Lucii Urbanové ze společnosti I. CA, Pavlu Vondruškovi ze společnosti Telefónica O2 Czech Republic.

V Praze, v dubnu 2011

Jiří Peterka