Dnešní celosvětový Internet, stejně jako většina dalších veřejných počítačových sítí, je ve své podstatě nezabezpečeným přenosovým mechanismem, a to v tom smyslu, že sám nedělá nic pro to, aby chránil přenášená data, zejména pokud jde o jejich důvěrnost. Konkrétně to znamená, že přenášená data nijak nešifruje, ale přenáší je „tak, jak jsou“[11].
Stejně tak je celý dnešní Internet poměrně „důvěřivý“ i v tom smyslu že předpokládá čestné a poctivé chování všech svých uživatelů i jejich aplikací. Vzhledem k tomu nemají jeho přenosové protokoly v sobě zabudovány prakticky žádné mechanismy zvyšující bezpečnost například vůči tomu, kdy by se někdo chtěl vydávat za někoho, kým ve skutečnosti není.
Naštěstí ale Internet nijak nebrání tomu, aby si nezbytná opatření na zvýšení bezpečnosti zajistili sami uživatelé, prostřednictvím svých aplikací a aplikačních protokolů, a díky tomu mohli bezpečně komunikovat i skrze tak málo bezpečné prostředí, jakým je dnešní Internet. Jen díky tomu můžeme dnes například platit on-line, ovládat svůj bankovní účet po Internetu (v rámci služeb internetbankingu) či třeba pracovat se svou datovou schránkou.
[11] Výhodou tohoto přístupu je možnost udržet přenosové mechanismy jednoduché a efektivní – oproti stavu, kdyby se musely starat o zajištění důvěrnosti.