7.3.5         Viditelné elektronické podpisy

Jak jsme si již uvedli, již ve verzi MS Office 2007 byla poprvé zavedena podpora viditelných podpisů, v obdobném smyslu jako například u PDF dokumentů. Tedy v takové podobě, která je „vidět“ na samotném dokumentu, ať již při jeho prohlížení pomocí příslušného programu, nebo po jeho vytištění. V MS Office 2010 pak byly i tyto viditelné podpisy obohaceny o podporu XAdES, ve stejném rozsahu jako podpisy neviditelné.

Obrázek 7 - 32: Vložení řádku podpisu do právě otevřeného dokumentu

Princip práce s viditelnými podpisy v MS Office 2010 je podobný tomu, jak vše funguje u produktů společnosti Adobe (Acrobat a Reader) s „prázdnými podpisy“: nejprve se vytvoří, určitým způsobem předvyplní a do dokumentu umístí jakási šablona budoucího elektronického podpisu – v terminologii MS Office označovaná jako „řádek podpisu“. A ten se pak (kdykoli později) podepíše.

Řádek podpisu přitom může podepsat sám ten, kdo jej vytvořil a umístil do dokumentu – a to je pro něj vlastně i jediný možný způsob, jak do dokumentu přidat vlastní viditelný podpis. Stejně tak ale může řádek podpisu vytvořit a umístit do dokumentu jeho autor, s tím že podepisovat jej bude již někdo jiný (například nadřízený autora).

Zřejmě právě kvůli rozdělení rolí (autora dokumentu a podepisujícího) je možné do řádku podpisu předvyplnit řadu údajů, z nichž některé slouží spíše jako vzkaz pro budoucího podepisujícího, ve formě pokynů. Nechybí ani možnost uvést v řádku podpisu jméno a funkci (i e-mail) toho, kdo má dokument podepsat.

Výčet toho, co vše se dá do „řádku podpisu“ předvyplnit, ukazuje následující obrázek (okno „Nastavení podpisu“).

Obrázek 7 - 33: Předvyplnění „řádku podpisu“ a jeho umístění v dokumentu

Samotný řádek podpisu je objektem, který je vkládán do dokumentu na místo kurzoru. Lze jej různě zvětšovat a zmenšovat, posouvat či formátovat.

Dokud je řádek podpisu nepodepsaný, je možné jej dokonce kopírovat na jiná místa v témže dokumentu či do jiných dokumentů. A každé umístění tohoto objektu v dokumentu mu přidává jeden „požadovaný podpis“, který se objevuje i v přehledu v okně podpisů, viz obrázek. V jednom dokumentu tedy může být i více „řádků podpisu“, které mohou být samostatně podepisovány.

Samotné podepsání předem připraveného „řádku podpisu“ je pak obdobné jako u neviditelného podpisu. Lze jej iniciovat například poklepáním na samotný objekt s řádkem podpisu, nebo skrze nabídku v okně s přehledem podpisů. 

Obrázek 7 - 34: Příklad práce s "řádky podpisu"

V rámci podepisování samozřejmě lze zvolit certifikát, na kterém má být podpis založen. Lze také zadat důvod podpisu, a do „řádku“ (u písmene X) lze znovu napsat vlastní jméno, nebo místo něj připojit fotografii.

Připomeňme si, že viditelný podpis, stejně jako podpis neviditelný, je u verze MS Office 2010  založen na rozšíření XAdES, a jeho vytváření se řídí stejnými pravidly (nastavením položek XAdESLevel a MinXAdESLevel v registru, viz výše).

Viditelný podpis (včetně XAdES) je v rámci balíku MS Office dostupný v programech Word, Excel a InfoPath. Není dostupný v programu PowerPoint, který podporuje pouze neviditelné podpisy.

Obrázek 7 - 35: Důvod neplatnosti podpisu v podpisovém řádku

Pokud jde o ověřování viditelných podpisů, i to se řídí úplně stejnými pravidly jako u podpisů neviditelných. Jedinou odlišností tak může být indikace stavu, kdy viditelný podpis není hodnocen jako platný – tato skutečnost je zobrazována přímo v rámci viditelného podpisu.

Jak ale ukazuje příklad na předchozím obrázku, toto hodnocení nemusí být konzistentní: na samotném viditelném podpisu je podpis hodnocen jako neplatný, zatímco v okně pro podpisy je hodnocen jako podpis se zotavitelnou chybou, kterou lze napravit.