5         Elektronický podpis v počítači

Jako koncoví uživatelé chceme pracovat s elektronickým podpisem zcela rutinně. A to jak ověřovat platnost elektronických podpisů (či elektronických značek a časových razítek), které vytvořil někdo jiný, tak i vytvářet své vlastní elektronické podpisy na nejrůznějších elektronických dokumentech či zprávách. Případně využívat postupy, metody a technologie elektronického podpisu k dalším činnostem, například k šifrování, k bezpečnému přihlašování apod.

Všechny tyto činnosti přitom mohou být na námi používaných počítačích maximálně usnadněny, při zachování nezbytných zásad bezpečnosti. V zásadě může být vše zredukováno jen na jediné kliknutí (a ověření, skrze zadání zabezpečujícího údaje, například hesla či PINu, při vytváření podpisu).

Jenže takovéto maximální zjednodušení může být až určitou třešničkou na dortu, kterému musí předcházet pečlivá příprava. A to jak naše vlastní příprava, charakteru osvěty (abychom správně rozuměli tomu, co všechno se na náš pokyn provede), tak i příprava našeho počítače a všech jeho součástí, které jsou k práci s elektronickými podpisy používány. V neposlední řadě je nutnou součástí přípravy i získání potřebných certifikátů, které chceme při práci s elektronickými podpisy využívat.

Právě těmto aspektům bude věnována tato kapitola. Řekneme si v ní, jak konkrétně postupovat, když si chceme nechat vystavit vlastní certifikát. Dále si naznačíme, jak se s certifikáty a dalšími náležitostmi pracuje na našem počítači – jak si nainstalovat čipovou kartu či USB token, jak je zpřístupnit aplikacím, které by s nimi měly pracovat či jak a kam instalovat cizí i své vlastní certifikáty.

Vše si budeme ukazovat v prostředí operačního systému MS Windows, verze XP s SP3 nebo vyšší. To proto, že jde o variantu operačního systému, která je mezi širší uživatelskou veřejností zdaleka nejrozšířenější.  V jiných operačních systémech jsou základní principy práce s elektronickým podpisem samozřejmě stejné, ale některé implementační detaily se mohou lišit.